AB model 2011 a AB model 2015

Do léta roku 2011 jsem Andreje Babiše osobně neznal. Věděl jsem jenom to, že je šéfem a majitelem Agrofertu. Tušil jsem, že plul úspěšně v kalném mainstreamovém proudu domácího top byznysu. Zaregistroval jsem vzdáleně jeho podivný příběh kolem Unipetrolu. To bylo vše.

O to více mě překvapil jeho razantní vstup na politické kolbiště. Právě do toho léta 2011 se totiž Babiš veřejně nevyjadřoval vůbec k ničemu, tedy nejen k politice, ale ani ke správě země a ani obecně ke společenskému dění. Nevadilo mu nic, ani éra opoziční smlouvy, ani nástup kmotrů a kmotříků, prostě nic. Nebyl jsem sám, kdo chtěl věřit tomu, že své prozření myslí upřímně, že jde o jistou formu nepřímé dodatečné sebekritiky a pokání. Každý má asi v sobě to lepší já. Co když se probudilo právě tehdy a právě v něm? Již tehdy bylo zřejmé, že případnou zásadní změnu poměrů budou muset vzít za svou i opravdu velcí hráči českého byznysu, že by mohli a měli přispět k ostrakizaci těch, kteří porušují pravidla a vysávají stát.

Babiš si osvojil rétoriku neparlamentních subjektů z voleb 2010, ale i občanských iniciativ a protikorupčních aktivit. Začal si je monitorovat. Využil sebedestrukce tehdejší polické scény a šel naproti latentní poptávce po přepsání politické mapy. Zdůrazňoval manažerský přístup, který prý odstraní všechny nešvary a neduhy. Oprášil vzpomínky na dávné kontury Občanského fóra a umně mixoval svůj přitažlivý populismus. V té době začal intenzivně oslovovat různé osobnosti a veřejně známé postavy ze společenských mediálních rubrik. Potřeboval však nejen atraktivní jména a oslnivé bulvární celebrity, ale i ty, jež by mu dodali svou osobní historii, svůj kredit a v neposlední řadě i své informace, kontakty, zkušenosti a schopnosti.

V prvních pár týdnech to vypadalo docela sympaticky. Jeho minulost v KSČ a kontakty se Státní bezpečností zrelativizovali lidé jako slovenský novinář Žitný, chartista Pavlík či občanský aktivista Šinágl. Babiš svůj vlak rozjížděl naplno. Inspirován výzvou Neo2011 nechal stvořit podobný text pod názvem výzva Ano2011 a ten formou placené inzerce pustil do všech klíčových médií (mnohé z nich si později koupil). V té době mu velmi pomáhala dnes již nešťastně zesnulá Anna Veverková. Právě ona byla přítomna u našeho prvního setkání.

Patřil jsem mezi ty, které si Babiš zařadil do svého hledáčku. Byly nás asi desítky. Mimo jiné i Jiřina Dienstbierová (vdova po ex ministrovi zahraničí Jiřím Dienstbierovi st.), advokát Milan Hulík, sociolog Pavol Frič, ex poslankyně Hana Marvanová a mnozí další. Babiš nám tehdy všem tvrdil, že do politiky rozhodně nehodlá sám vstoupit, že chce jen něčemu rozumnému pomoci. Myslím, že již tehdy dobře věděl, že je to jinak. Uvědomil si, že k silné budoucí pozici bude potřebovat hlavně mohutnou investici do zaváděcí kampaně a pak armádu oddaných loajálních vykonavatelů své vůle po celé republice. Velení operace v terénu převzal po Ance Veverkové Jaroslav Faltýnek, podřízený z Agrofertu a zkušený politik ČSSD.

Babiš nepotřeboval žádnou kvalifikovanou oponenturu a otevřenou diskusi v týmu. A vůbec nepřipustil, aby mu někdo viděl pod prsty. Jediný jeho model byl ten agroferťácký, tedy vůdcovský příběh one man show. A tak již na konci roku 2011 jsem byl zcela přesvědčen o tom, že Babiš nestaví žádné hnutí či stranu, nýbrž pouze a jen politickou divizi Agrofertu. Nikdy mu nešlo o nějaký program či strukturu. Důležitá je jen všude viditelná dominantní vlajka, která vlaje podle toho, jak šéf zrovna potřebuje. V té době jsem s ním ukončil veškerou komunikaci. Babiš si pak ještě úspěšně zalovil v mém předchozím okolí. Prostě predátor se nezapře. On to prostě zařídí a bude mu líp.

Při našem posledním rozhovoru ho velmi rozčílilo, když jsem mu připomenul jeho blízké vztahy s Langerem, Grossem, Pokorným, ale taky s Grégrem či s Pecinou. Poslední otázka, kterou jsem mu položil, byla podle mého naprosto zásadní, a zůstává dodnes bez odpovědi. A sice ta, z čeho a jak bude financovat rozjezd svého projektu. Při jeho ambicích bylo jasné, že půjde o stovky milionů Kč. Babiš tehdy odsekl, že to nemusí nikoho zajímat, že kdo platí, tak ten taky rozhoduje a tečka. Přesto by bylo nanejvýš vhodné se znovu ptát, jak a z čeho složil ten objemný budget. K půlmiliardovému rozpočtu mu asi nestačila verbální podpora českých podnikatelů – Hlavatý, Březina, Jančura, Samaras, Bernard aj. Krom toho, on si žádnou transparentní diverzifikaci zdrojů vůbec nepřipouštěl.

Platil tedy vše pouze ze svých osobních zdaněných příjmů? Opět a znovu mu pomohly banky, u nichž má mohutné úvěry? Nebo se přidali ostatní spřátelení oligarchové, jak tomu bylo při podpoře Fica na Slovensku? Byla to snad nějaká neznámá injekce ze zahraničí anebo to všechno uhradilo impérium Agrofert? Jak výrazně srazily ceny vstupů možné barterové obchody s reklamními a mediálními agenturami?

„Chceš li poznat kdo je kdo, pak sleduj toky jeho peněz“. Právě proto si začal Babiš velmi záhy budovat svou vlastní zpravodajskou základnu, aby měl náskok před soupeři a konkurenty, a zároveň byl sám chráněn před vnějšími ataky a případnými zvídavými a nepatřičnými pohledy pod jeho pokličku.

Má velmi krátká epizoda s AB z podzimu 2011 byla jen dalším potvrzením toho, že ze svého gruntu staří pardálové nevystupují, že si jen dokážou nasadit novou fasádu. Jak to nazvat? Zklamáním? Omylem? Spíše bych řekl, že to byla hodně důležitá osobní zkušenost. Pan Babiš má také svou kapitolu v projektu mapování (http://www.mapovani.cz/). Najdete tam veškerá podstatná fakta.
 
Babiš není novým Bártou. On je opravdu jiný level. Je velmi rafinovaným a doslova brutálním technologem moci, všestranný predátor, žonglér nejen s čísly, ale i s osudy lidí, který docela umně klame tělem a prvním dojmem. To je model AB 2015 – ředitel zeměkoule, náčelník oligarchů, chcete li matrixu. A také vlastník ČR, společnosti s ručením velmi omezeným. Budete li hodní, pak vám pošle nějaké své rozverné selfíčko, ale běda vám, pokud nebudete poslouchat anebo budete dokonce zlobit,…