Orwellův román 1984 v české posttotalitní praxi

Právě jsme vstoupili do dalšího čtvrtstoletí novodobých moderních dějin naší země. Poslední den předchozích pětadvaceti let byl zvláště v Praze mimořádně vášnivý. Hlavní postavou byl beze sporu Miloš Zeman. Část veřejnosti reagovala na jeho provokativní výroky a skutky z posledního období. Dá se říci, že to tak trochu schytal i za svého rovněž provokujícího parťáka Václava Klause.

Ta hozená vajíčka bohužel překryla podstatu protestního poselství. Dokonce se zdá, že mohlo jít i o rafinovanou provokaci, která měla celou akci na Albertově zdiskreditovat a posunout do jiné roviny. Mohou tomu nasvědčovat i připravené deštníky početné ochranky, i údajný zásah vajíčka spánku německého prezidenta, který pak německá ambasáda dementovala. Efekt se dostavil. Venkov odsuzuje lůzu z pražských kaváren. V Čechách ne neobvyklý jev. Dříve se jim říkalo zaprodanci a ztroskotanci.

Připadá mi navíc skoro neuvěřitelné, že pořadatelé svátečního aktu na Albertově pozvali kromě pěti středoevropských prezidentů další dva diskutabilní řečníky, kteří měli asi představovat autentické studentské vůdce Listopadu 1989 – Jana Vidíma a Miroslava Janstu. Jan Vidím (dlouholetý poslanec za ODS) byl v uplynulých letech především dobrý přítel českých zbrojařů. A Miroslav Jansta je zejména vlivným lobbistou, ale také bývalý poslanec za KSČ (více na http://www.mapovani.cz/).

Miloš Zeman byl na akci na Albertově přijat hlučně a nevlídně, ale totéž neplatí o prezidentech Polska, Německa, Maďarska a Slovenska. Když požádal přítomné maďarský prezident o minutu ticha za oběti komunismu, tak nastalo hrobové ticho a bylo by slyšet spadnout i špendlík. Proč asi?

Zažíváme mnohé scény, které připomínají Orwellův román 1984. Dokládá to i kajícník Andrej Babiš, kterak zapaluje svíčku a klade květiny na Národní třídě (opět více na http://www.mapovani.cz/ ).