Většina si to tak přeje, takže je to pravda!
Pravda se někdy účelově zaměňuje s názorem většiny, který se však dokáže umně a uměle stvořit. S hledáním pravdy to není vůbec snadné a lidstvo se tím trápí celou svou historii. Naši předci, na rozdíl od nás, však nežili s mobilem a počítačem v ruce, nebyli non stop on line, nebyli překrmováni informační nadprodukcí médií a sociálních sítí a všudypřítomnou manipulací.
Pravda je podle Tomáše Akvinského shodou skutečnosti s poznáním. Jenže k té skutečnosti a poznání se musíme nějak dopracovat. Musíme předně chtít se k tomu dopracovat. Nemůžeme toho dosáhnout bez určitého úsilí. Pravda se totiž skrývá pod povrchem a je třeba ji odkrývat. Jinak se nám může snadno stát, že se staneme pouhými konzumenty rafinovaně stvořené interpretace falešné „pravdy“.
Znáte to, nové lži se poslouchají lépe, než staré pravdy. A zároveň platí, že hlavní překážkou v poznání pravdy není zřejmá lež, nýbrž zdánlivá pravda.
Poloviční pravdy a poloviční lži jsou nástrojem propagandy i hybridních válek. A používají se k tomu stále sofistikovanější metody, jak se dostat lidem pod kůži, jak manévrovat s davy.
Svět zdaleka není černobílý. Slyšíme li cokoli, pak je to jen názor, nemusí to být fakt, vidíme li cokoli, pak je to jen úhel pohledu, nikoli pravda. Či li – zrelativizovat lze cokoli. Fáma může být mnohem účinnější než empiricky doložená zaručená pravda, existuje li vůbec. Může totiž jít i o souboj interpretací pravdy, což ovšem předpokládá určitou intelektuální námahu, osobnostní integritu a odhodlání.
Doba vymknuta z kloubů šílí. Kam až to šílení může dojít? Nejúčinnějším nástrojem globální destrukce, která hraničí až se sebezničením lidského rodu je náboženský, nacionalistický a ideologický fundamentalismus, který končí u fanatického nepřátelského extremismu. Logickým důsledkem civilizační sebeobrany je omezení našich osobních i občanských svobod na úkor posilujícího pocitu bezpečnosti, a to i s nebezpečím zneužití moci i k jiným účelům. Bohužel.
Novodobým ďáblům (tam či onde) vyhovuje to prvoplánové nálepkování, ten jednoduchý a osvědčený princip kolektivní viny. Příliš mnoho džinů bylo vypuštěno z příliš mnoha lahví. „Vyber si svou stranu sporu a o nic více se nestarej, pravda není důležitá, důležitý je jen prapor vojevůdce a příslušnost válečníka.“ Jak snadné, jak svůdné, jak lákavé,…
Komu vlastně patří svět? Komu vyhovuje to latentní napětí? Globální svět plodí globální potíže a globální krize. Zažili jsme hospodářské a finanční, ale ty nebyly ty nejhorší. Teď zažíváme globální krizi identity. Globální krizi vzájemné důvěry a vzájemného respektu k jinakosti.
Svět může přežít jedině se vzdělanými, informovanými lídry, kteří se nebudou bát pravdy a budou mít dost síly, odvahy a profesionality ji prosazovat, a to s pokorou, trpělivostí i razancí zároveň.
Svět je vlastně takovou velkou anonymní akciovkou. I různé boje a střety měly, a často stále mají, spíše čistě obchodní motivace, než ty fundamentálně názorové. A pak platí, že větší váhu mají vždy věřitelé před dlužníky. Platí to i v globální ekonomice a politice, byť se to často skrývá pod nánosem různých marketingových příběhů a excesů všeho druhu, které obstarávají atraktivní mediální head line. Sféry vlivu se mění a prolínají v posledních několika letech s nebývalou dynamikou. Jak vlastně? Kdo ví?
A co ta naše malebná zemička v sedmnáctém roce nového milénia? Co by? Klídek a smrádeček. Setrvalý stav. Evropa je fuj, ale dotace jsou ok. NATO je k ničemu. Stejně se prý domluví Trump s Putinem,…A to máme ještě skvělou čínskou kartu, kterou nám prý závidí celá Evropa, ne li celý svět.
Česká republika stvořila svůj specifický pragmatický model lokální vládnoucí oligarchie, v nacionalistickém kabátě. Nenápadně tak nahradila byť jen hru na principy liberální demokracie. Kluci, co spolu mluví, se přeci dokážou dohodnout. A pak – většina si to tak přeje, takže to je pravda a tečka!
Sýrie, Irák, Ukrajina, ale i Izrael, Turecko, Řecko, Saudská Arábie, Katar, Irán,…a vlastně celý zbytek světa je nám šuma fuk. Důležitý je, že konečně můžu napráskat souseda, že se můžu pořádně najíst, že nám možná náš skvělý ministr financí zlevní pivo, že Sparta porazí Slávii a naopak, že to ten náš lidový prezident říká za nás za všechny (krom toho, že má teď báječné vztahy s ruským, čínským i americkým prezidentem) atd. Takže „Čechy Čechům“ a „Kdo neskáče, není Čech!“
Teď se teprve hodí ta média v rukách spřízněné party oligarchů (Babiš, JaT, Penta). Proč? No přeci kvůli té pravdě! Aby mohla psát tu jejich pravdu. Dokonalé mocenské perpetum mobile, do kterého nám nebude žádný Brusel, Berlín či kavárna na břehu Vltavy kecat! Pravda? Bez obav, to už si pohlídáme, máme na to dost nástrojů i peněz! Žádná kukaččí vejce si do svých hnízd nenasadíme.
Petr Havlík
Vítejte v Babišlandu
Představte si, že sedíte ve své honosné vile v Průhonicích. Jsou vánoce 2008. A říkáte si, že to nebyl špatný rok. Zdá se, že investice do politiky nemusí být nevýhodná.
Petr Havlík
Časy se u nás mění od roku 2013
Ano, časy se u nás mění systematicky a to dosti důkladně od roku 2013. V tomto roce se stal prezidentem republiky Miloš Zeman a nejsilnějším mužem české vlády Andrej Babiš.
Petr Havlík
The Times They Are A-Changin
Trump není šálek mého čaje, ale řada voličů volila proti Hillary, která byla zcela tragická. Američané volili proti přehnané korektnosti, proti asymetrické globalizaci.
Petr Havlík
Společně sdílená národní identita – 3. část
Na jaře loňského roku jsem uveřejnil svou dvoudílnou úvahu na téma naší společně sdílené národní identity, kterou v těchto dnech umístil do své nabídky také jeden z výrazných internetových portálů.
Petr Havlík
Svět je ovládán psychopaty
Žijeme v neklidném, nejistém a nebezpečném světě. Dochází k procesům, jejichž důsledky lze těžko dohlédnout. Staré neplatí, současnému nevěříme a budoucího se obáváme.
Petr Havlík
Střet zájmů
Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování a rozhodování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí.
Petr Havlík
Agentura PSB vzala Andreje Babiše na výlet do Ameriky
Andrej Babiš zásobuje své fanoušky častými postřehy na svém twitteru a facebooku již nějaký čas. Jejich intenzita se ještě zvyšuje vždy, když autor odcestuje do vzdálených končin. I to je součástí důkladné marketingové strategie.
Petr Havlík
Hradní sextet a ti druzí
Když jsem poprvé o velikonocích slyšel tu novinku, že Miloš Zeman zavřel svůj hrad před americkým velvyslancem, tak jsem si nejprve myslel, že někdo jen přebral na předvelikonočním mysliveckém bále ve Veselí. Pak mne napadlo, že tím hradem možná myslel náš pan prezident svou venkovskou zemanskou tvrz. Mýlil jsem se.
Petr Havlík
Korupce v éře vlády oligarchie
Korupce je v posledních letech extrémně nadužívaným slovem. A tak není divu, že ztrácí svůj význam. Vyprázdnil se obsah sdělení. Zůstala jen dutá mantra, jen marketingové mávátko, pouhý účelový klacek.
Petr Havlík
AB model 2011 a AB model 2015
Do léta roku 2011 jsem Andreje Babiše osobně neznal. Věděl jsem jenom to, že je šéfem a majitelem Agrofertu. Tušil jsem, že plul úspěšně v kalném mainstreamovém proudu domácího top byznysu. Zaregistroval jsem vzdáleně jeho podivný příběh kolem Unipetrolu. To bylo vše.
Petr Havlík
Bylo - nebylo, bude - nebude,…
Bylo, nebylo, respektive byla, nebyla jedna země uprostřed Evropy. Žila dlouhá léta v područí mocné totalitní říše. A tak není divu, že si osvojila mnohé neduhy, jako je dvojí morálka, žití ve strachu, ve slepé naději a v autocenzuře.
Petr Havlík
Domácí „čtyřlístek“ udává tón
Měl jsem možnost strávit první dny nového roku na druhém konci světa. Bylo to velmi osvěžující. Nevidět a neslyšet domácí zprávy, ani naše televizní diskuse či anonymní internetové komentáře.
Petr Havlík
Brambora k bramboře a miliarda je na dvoře
• Uniles (Agrofert) zvítězil v tendru s.p. Lesy ČR na lesnické práce a prodej dřeva na roky 2015 až 2019. Hurá!
Petr Havlík
Čo bolo, to bolo, terazky som majorom
Schválně. Kolikrát jste si na tuto legendární literární a filmovou hlášku vzpomněli? A možná i nedávno, a třeba i v jiné aktuální souvislosti. Někteří dnešní praktici života mohou používat i rozšířenou verzi této věty – „Čo bolo, to bolo, terazky som zase majorom“. A o tom to vlastně celé je.
Petr Havlík
Normalizační retro
Konec listopadu přinesl řadu mediálně atraktivních témat a událostí. V atmosféře připomínání výročí roku 1989 proběhla minulý týden i tradiční akce společnosti Comenius Karla Mukizáře st., při níž se oceňují nejlepší české firmy a také se udělují čestné tituly Gentleman roku a Lady pro.
Petr Havlík
Hotovo, za oponou je vykolíkováno a vymalováno
Neustále jsme přesvědčováni o tom, jak je naše společnost fatálně rozdělena. Dělení je vášnivé, všudypřítomné a doslova přehlušující. Občané našeho státu se dělí na zemanovce a nezemanovce, na klausovce a neklausovce, na levičáky a pravičáky, na pražáky a nepražáky, na kavárnu a nekavárnu, na babišovce a nebabišovce, na prozápadní a provýchodní, na mladé a staré, na pravdoláskaře a lžinenávistníky,...
Petr Havlík
Pánové Zeman a Klaus by si měli dát bobříka mlčení
Zdá se totiž, že zvláště v posledních týdnech oba rychleji mluví než myslí. S pokročilým věkem nepřichází moudrost, nadhled a pokora stáří. Bohužel.
Petr Havlík
Orwellův román 1984 v české posttotalitní praxi
Právě jsme vstoupili do dalšího čtvrtstoletí novodobých moderních dějin naší země. Poslední den předchozích pětadvaceti let byl zvláště v Praze mimořádně vášnivý. Hlavní postavou byl beze sporu Miloš Zeman. Část veřejnosti reagovala na jeho provokativní výroky a skutky z posledního období. Dá se říci, že to tak trochu schytal i za svého rovněž provokujícího parťáka Václava Klause.
Petr Havlík
Vítejte na palubě PPF – směr Čína (mezipřistání v Rusku)
Není snadné se zorientovat v aktuálním dění (nejen u nás) a není snadné se vyznat ve spleti událostí, od nichž nás dnes dělí již čtvrtstoletí. Žijeme v záplavě informací i dezinformací. Ověřená fakta a důkladné analýzy nemají ten patřičný efekt jako cílené manipulace. Krom toho platí stará zásada, že dějiny píše vítěz. Ano, žijeme v jiné zemi, než před 25 ti lety. V jaké vlastně?
Petr Havlík
Fauly a falše Ing. Klause
S blížícím se pětadvacátým výročím Listopadu 1989 se Václav Klaus pustil s neutuchající vervou do přepisování nejen vlastního příběhu, ale i moderních dějin naší země. Činí tak zcela vědomě a cíleně. Drží se své osvědčené taktiky, že nejlepší obranou je útok. Jde tedy (jako vždy u něj) o chladnokrevný kalkul, i když by se mohlo zdát, že se jedná jen o výpadky paměti starého muže. Není tomu tak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 239
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1731x