Svět je ovládán psychopaty
Jsme zahlcováni informacemi a ještě více dezinformacemi jako nástrojem masivní a všudypřítomné manipulace.
Jedním z klíčových důvodů tohoto stavu je skutečnost, že svět je do značné míry ovládán psychopaty. Psychopaté nemusí být ve společnosti ihned rozeznatelní. Naopak, mohou mít dobré společenské postavení, dokonce i výlučné (např. diktátoři). Existují názory, že tzv. korporátní psychopaté (s nedostatkem empatie) mohou mít velký podíl na finančních krizích a ekonomických, nejen skutečných, ale i virtuálních turbulencích v různých koutech zeměkoule. Navíc platí, že globální svět plodí globální problémy a globální krize. A viníci? Kdo ví? Není snadné je dohledat. Zájmů a motivů je více, vždyť celý svět je vlastně jedna velká anonymní akciovka. A některým psychopatům se v tomto modelu daří opravdu náramně.
Psychopatii nelze považovat za nemoc v pravém slova smyslu, ale spíše za poruchu osobnosti. Z definice vyplývá, že meze, jaká míra určité vlastnosti je již považována za psychopatii, jsou kulturně podmíněné. Člověk, který je v určité kultuře a v určitém prostředí vnímán jako úspěšný a socializovaný, může být z jiného pohledu hodnocen jako psychopat. Profesor František Koukolík pro osoby se subklinickou mírou antisociálního založení propaguje termín deprivant.
Psychopatie je tedy hluboce zakořeněná a přetrvávající psychická vlastnost, stav nebo vzorce chování. V rozhodujících pozicích se nezřídka ocitají lidé s citovou a morální psychopatií, tedy s citovou chladností, nedostatkem svědomí a bezcharakterním přístupem k ostatním.
Psychopaté mají své mimikry, mohou dokonce vzbuzovat jisté naděje či sympatie, u těch, kteří touží po tom následovat vzory a být vedeni. Tedy u těch, kteří vidí jenom to, co chtějí vidět a nechtějí si tzv. komplikovat život. A těch je bohužel vždy a všude většina. Pro psychopaty v klíčových politických a byznysových pozicích jsou všichni ostatní jen jistým druhem spotřebního zboží. Na lidi se dívají jako na věc.
Tento druh psychopatů nemá nikdy dost. Je schopen různých intrik, lží, zákulisních čachrů a manipulací všeho druhu, aby si udržel své pozice, posiloval svůj vliv a moc. Pokud předvádí nějaké emoce či sociální empatii, tak je to jen umně vykalkulovaná hra, neboť obojího není schopen. Vše je řízeno a regulováno. K tomuto maskování má dnes nepřeberné množství nástrojů – komunikační kanály, média, marketing, P.R. atd. Nestačí mu jen ovlivňovat své okolí, musí jej ovládat a vlastnit. Obklopuje se svými lokaji s přímou závislostí. Ostatní jsou nepřátelé nebo latentní nepřátelé.
Vazby a vztahy jsou pro tyto psychopaty jen druhem směnného obchodu, často jen s dočasnou trvanlivostí a jednosměrné. U těchto psychopatů se vyskytují i sociopatologické jevy, byť to nemusí být na první pohled patrné a zřejmé. Hledají si své oběti a svou kořist s instinkty predátora. Své zvrácené loupeživé motivy obalují do lákavých slupek. Bývá to ve jménu víry, národa či politické ideologie, aby to správně zadunělo a zvedlo masy. Může to mít až fanatickou či fatalistickou dimenzi. Neštítí se páchat své rejdy i pod pláštíkem vznešených akcentů demokracie, svobody či lidských práv. Vytvářejí umělé obrazy, které jdou naproti poptávce, často na objednávku vytvořené. Ve své zvrácenosti si hrají s lidskými osudy. Útočí na první signální a nabízejí svým konzumentům iluze, sny, ale i zájmy a potřeby. Přesně podle hesla, že účel světí prostředky. Dobře dávkovaná porce zadluženého blahobytu zvyšuje u konzumentů jejich produkce míru závislosti. A o to jde.
Psychopaté nehledají klid a rovnováhu, naopak vyhledávají střety a konflikty. Život je pro ně permanentní boj. Je to nekonečná sebeprezentace ega, s neutuchající touhou dominovat. Zvláště nebezpeční bývají psychopaté, kteří posilují své sebevědomí alkoholem či jinými návykovými látkami, aby tak ztratili poslední špetky zábran.
Psychopaté, o nichž píšu, patří mezi egomany či alfa samce, mají často velmi výraznou narcistickou osobnost. Považují se za mimořádné a výjimečné. Vykořisťují jiné, chovají se arogantně a povýšenecky, neuznávají jiný názor a případný oponent je automaticky považován za nepřítele.
Dnešní svět je skutečně ovládán psychopaty. Konkrétní osoby si v jednotlivých kulisách jistě dosadí každý z nás. A je to ještě horší. Náš svět je permanentním kolbištěm vzájemných střetů různě vlivných psychopatů. Jejich šarvátky a války determinují prostředí a společnost v lokálním i globálním měřítku. Svět je pro ně jen ring volný bez pravidel. Často si říkají, že čím hůře pro jiné, tím lépe pro ně. Marně čekáme, že se napraví, vyléčí, prozřou, že budou ctít a respektovat společné zájmy. Ne, žádného pokání či pokory se u těchto jedinců nedočkáme. To si jen strategicky občas vezmou oddechový čas a pak se zase vrátí k původní podobě.
Jsou to psychopaté, kteří šíří panický strach z budoucnosti, aby pak mohli přicházet jako spasitelé. Za případné chyby a omyly mohou výlučně jen jejich předchůdci, jejich soupeři a konkurenti, případně podřízeni a poddaní. Oni jsou přeci neomylní. Jsou to psychopaté, kteří oživují démony studené války. Jsou to psychopaté, kteří podněcují fundamentální rasové, náboženské a politické sváry. Jsou to psychopaté, kteří nemají ve své bezohlednosti k ostatním žádné meze.
A co se s tím dá dělat? Ne na každou diagnózu existuje účinný lék. A to je bohužel i tento případ. Receptem může být naše nebojácnost a statečnost, snaha nežít jen v ulitě s klapkami na očích. Jinak jsme jen snadné sousto pro psychopaty všeho druhu. Jistá naděje se skrývá v tom, že se psychopaté požerou navzájem. Oni totiž neznají pevné vztahy, přátelství, důvěru a respekt. Jejich případné účelové vzájemné vazby fungují na bázi kumpanství, a to bývá vratká bárka. Ale pozor, i to jejich vzájemné požírání s sebou ponese nemalé ztráty na vrub nás všech, ale je to pořád lepší, než apokalypsa srovnatelná snad jen s pádem Římského impéria ve 4. století našeho letopočtu či světovými válkami 20. století. I když zároveň platí, že každý konec, byť s děsivou bilancí, může znamenat nový začátek a znovunalezení naděje.
Pokud nedokážeme společnými silami omezovat dominantní vliv psychopatů, pak nás čeká trudná perspektiva. Ostatně – všechno už tu jednou bylo. To by nebylo tak zlé – horší je, že všechno tu asi ještě jednou bude. Ale jak konkrétně? To záleží na nás. Měli bychom stavět budoucnost na myšlenkách a hodnotách a ne jen na averzích. Nenechme si ukrást běh života nenasytnými a bezohlednými psychopaty. Stojí to za to.
Petr Havlík
Vítejte v Babišlandu
Představte si, že sedíte ve své honosné vile v Průhonicích. Jsou vánoce 2008. A říkáte si, že to nebyl špatný rok. Zdá se, že investice do politiky nemusí být nevýhodná.
Petr Havlík
Většina si to tak přeje, takže je to pravda!
Je těžké, skoro až nemožné, se vyznat v tom dnešním komplikovaném a nesrozumitelném světě. V té nekonečné spleti různých zájmů, her a mystifikací. Kdo je kdo? Co je co? A co je vlastně pravda? A co je to vlastně ta pravda?
Petr Havlík
Časy se u nás mění od roku 2013
Ano, časy se u nás mění systematicky a to dosti důkladně od roku 2013. V tomto roce se stal prezidentem republiky Miloš Zeman a nejsilnějším mužem české vlády Andrej Babiš.
Petr Havlík
The Times They Are A-Changin
Trump není šálek mého čaje, ale řada voličů volila proti Hillary, která byla zcela tragická. Američané volili proti přehnané korektnosti, proti asymetrické globalizaci.
Petr Havlík
Společně sdílená národní identita – 3. část
Na jaře loňského roku jsem uveřejnil svou dvoudílnou úvahu na téma naší společně sdílené národní identity, kterou v těchto dnech umístil do své nabídky také jeden z výrazných internetových portálů.
Petr Havlík
Střet zájmů
Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování a rozhodování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí.
Petr Havlík
Agentura PSB vzala Andreje Babiše na výlet do Ameriky
Andrej Babiš zásobuje své fanoušky častými postřehy na svém twitteru a facebooku již nějaký čas. Jejich intenzita se ještě zvyšuje vždy, když autor odcestuje do vzdálených končin. I to je součástí důkladné marketingové strategie.
Petr Havlík
Hradní sextet a ti druzí
Když jsem poprvé o velikonocích slyšel tu novinku, že Miloš Zeman zavřel svůj hrad před americkým velvyslancem, tak jsem si nejprve myslel, že někdo jen přebral na předvelikonočním mysliveckém bále ve Veselí. Pak mne napadlo, že tím hradem možná myslel náš pan prezident svou venkovskou zemanskou tvrz. Mýlil jsem se.
Petr Havlík
Korupce v éře vlády oligarchie
Korupce je v posledních letech extrémně nadužívaným slovem. A tak není divu, že ztrácí svůj význam. Vyprázdnil se obsah sdělení. Zůstala jen dutá mantra, jen marketingové mávátko, pouhý účelový klacek.
Petr Havlík
AB model 2011 a AB model 2015
Do léta roku 2011 jsem Andreje Babiše osobně neznal. Věděl jsem jenom to, že je šéfem a majitelem Agrofertu. Tušil jsem, že plul úspěšně v kalném mainstreamovém proudu domácího top byznysu. Zaregistroval jsem vzdáleně jeho podivný příběh kolem Unipetrolu. To bylo vše.
Petr Havlík
Bylo - nebylo, bude - nebude,…
Bylo, nebylo, respektive byla, nebyla jedna země uprostřed Evropy. Žila dlouhá léta v područí mocné totalitní říše. A tak není divu, že si osvojila mnohé neduhy, jako je dvojí morálka, žití ve strachu, ve slepé naději a v autocenzuře.
Petr Havlík
Domácí „čtyřlístek“ udává tón
Měl jsem možnost strávit první dny nového roku na druhém konci světa. Bylo to velmi osvěžující. Nevidět a neslyšet domácí zprávy, ani naše televizní diskuse či anonymní internetové komentáře.
Petr Havlík
Brambora k bramboře a miliarda je na dvoře
• Uniles (Agrofert) zvítězil v tendru s.p. Lesy ČR na lesnické práce a prodej dřeva na roky 2015 až 2019. Hurá!
Petr Havlík
Čo bolo, to bolo, terazky som majorom
Schválně. Kolikrát jste si na tuto legendární literární a filmovou hlášku vzpomněli? A možná i nedávno, a třeba i v jiné aktuální souvislosti. Někteří dnešní praktici života mohou používat i rozšířenou verzi této věty – „Čo bolo, to bolo, terazky som zase majorom“. A o tom to vlastně celé je.
Petr Havlík
Normalizační retro
Konec listopadu přinesl řadu mediálně atraktivních témat a událostí. V atmosféře připomínání výročí roku 1989 proběhla minulý týden i tradiční akce společnosti Comenius Karla Mukizáře st., při níž se oceňují nejlepší české firmy a také se udělují čestné tituly Gentleman roku a Lady pro.
Petr Havlík
Hotovo, za oponou je vykolíkováno a vymalováno
Neustále jsme přesvědčováni o tom, jak je naše společnost fatálně rozdělena. Dělení je vášnivé, všudypřítomné a doslova přehlušující. Občané našeho státu se dělí na zemanovce a nezemanovce, na klausovce a neklausovce, na levičáky a pravičáky, na pražáky a nepražáky, na kavárnu a nekavárnu, na babišovce a nebabišovce, na prozápadní a provýchodní, na mladé a staré, na pravdoláskaře a lžinenávistníky,...
Petr Havlík
Pánové Zeman a Klaus by si měli dát bobříka mlčení
Zdá se totiž, že zvláště v posledních týdnech oba rychleji mluví než myslí. S pokročilým věkem nepřichází moudrost, nadhled a pokora stáří. Bohužel.
Petr Havlík
Orwellův román 1984 v české posttotalitní praxi
Právě jsme vstoupili do dalšího čtvrtstoletí novodobých moderních dějin naší země. Poslední den předchozích pětadvaceti let byl zvláště v Praze mimořádně vášnivý. Hlavní postavou byl beze sporu Miloš Zeman. Část veřejnosti reagovala na jeho provokativní výroky a skutky z posledního období. Dá se říci, že to tak trochu schytal i za svého rovněž provokujícího parťáka Václava Klause.
Petr Havlík
Vítejte na palubě PPF – směr Čína (mezipřistání v Rusku)
Není snadné se zorientovat v aktuálním dění (nejen u nás) a není snadné se vyznat ve spleti událostí, od nichž nás dnes dělí již čtvrtstoletí. Žijeme v záplavě informací i dezinformací. Ověřená fakta a důkladné analýzy nemají ten patřičný efekt jako cílené manipulace. Krom toho platí stará zásada, že dějiny píše vítěz. Ano, žijeme v jiné zemi, než před 25 ti lety. V jaké vlastně?
Petr Havlík
Fauly a falše Ing. Klause
S blížícím se pětadvacátým výročím Listopadu 1989 se Václav Klaus pustil s neutuchající vervou do přepisování nejen vlastního příběhu, ale i moderních dějin naší země. Činí tak zcela vědomě a cíleně. Drží se své osvědčené taktiky, že nejlepší obranou je útok. Jde tedy (jako vždy u něj) o chladnokrevný kalkul, i když by se mohlo zdát, že se jedná jen o výpadky paměti starého muže. Není tomu tak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 239
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1731x